Rozmnožování ještěrů

(obecně)

Zdroj:  http://www.gekko.ic.cz/home.html

Z mnohých diskusí na internetu je zřejmé že část teraristické veřejnosti toho moc o rozmnožování plazů neví. Obvykle jejich znalosti začínají až u snůšky a tím také končí. Vhodným zdrojem informací jsou učebnice biologie a také asi nejlepší kniha o ještěrech na našem trhu kterou napsal Ing. Ivan Vergner. Ovšem informace v literatuře bývají pro laika dosti náročné na pochopení a je třeba využívat rejstřík pro pochopení některých názvů. Proto jsem sepsal výpisky z knih a složil z nich tento článek který nám pomůže problematiku množení alespoň okrajově pochopit.

Rozdílnost v pohlaví

Pro základ chovu je nutné znát pohlavní rozdíly mezi samcem a samicí. Určování pohlaví obecně u plazů je obtížná záležitost. Pářící orgány mají totiž ještěři umístěny a schovány v kloace. Existuje mnoho způsobů jak určit pohlaví například sondováním, palpací či rozborem DNA, tyto metody jsou ovšem pro zvířata stresující a proto je provádí jen zkušené osoby a jen v případě, že pohlaví nelze určit jinak. U některých druhů je ale pohlavní dimorfismus zřejmý na první pohled. Obecně platí, že samci mají větší hlavu, silnější kořen ocasu, robustnější stavbu a znatelná pouzdra hemipenisů. Také mají stehenní či předanální póry. U některých druhů, například legůánů a agam, jsou ještě samci vybaveni ozdobami v podobě hřebenu na hřbetě, ocasu a nebo přilbě na hlavě.

Samčí pohlavní orgán

U samců je pářící orgán párový, nazývá se hemipenis. Hemipenisy jsou ukryté v pouzdrech v kořeni ocasu. Každý hemipenis má v sobě rýhu kterou je vedeno sperma do kloaky samice. Sperma se tvoří ve varlatech v semenotvorných kanálcích a je vedeno k hemipenisům chámovodem.

Samičí pohlavní orgán

Vaječníky slouží k tvorbě folikul. Jsou hroznovitého tvaru. Již od narození se ve vaječnících nachází desítky až stovky primárních folikul. Při dosažení pohlavní dospělosti se primární folikuli mění v Graafův folikul. Na vaječníky navazuje párový orgán vejcovod, který má tři části.  První částí je nálevka druhou je spojovací trubice a třetí je kaudální část - děloha.

Hormony ovlivňující rozmnožování

U plazů jsou tyto hormony stejné jako u savců, odlišují se jen vlivem na pohlavní orgány. Produkci pohlavních hormonů řídí ADENOHYPOFÝZA (podvěsek mozkový). Obě pohlaví produkují stejné hormony ale každé pohlaví v jiném množství a s jiným účinkem.

Samčí hormony
Pohlavní funkci řídí dva hormony:

• Folikulizační hormon (FSH)
• Hormon stimulující vmezeřenou tkáň (ICSH)
  

FSH podporuje vývoj zárodečné vystýlky semenotvorných kanálků

ICSH stimuluje rozvoj sekrečních buněk varlete a také sekreci testosteronu

Testosteron je samčí pohlavní hormon, podporující rozvoj pohlavních orgánů, vyvolává zrání spermií, ovlivňuje samčí námluvné chování a podporuje rozvoj pohlavních znaků. Hladina testosteronu v krvi je ovlivněna činností FSH a ICSH. Zvýší li se hladina testosteronu klesne produkce FSH a ICSH. V důsledku činnosti hormonů nastanou dva nervové děje erekce a následná ejakulace.

Erekce je způsobena hromaděním krve v topořivé tkáni hemipenisu. Následkem toho se uvolní zatahovací sval hemipenisu a vytahovací sval hemipenisu vysune pohlavní orgán.

Ejakulaci ovlivňují receptory na povrchu hemipenisu. Jakmile jsou podněty, přicházející na receptory, na hranici, tak jsou spuštěny stahy varlete i chámovodu. Tyto stahy vyvolají prudké vypuzení ejakulátu, který je veden kanálky v hemipenisu do kloaky a vejcovodu samice.

Veškerá pohlavní činnost popsaná výše je řízena délkou dne, intenzitou světla a teplotou. Tyto vjemy zachycuje orgán Temenní oko. Pokud zachytí vjemy je uvolňován hormon  FSH a ICSH a pohlavní činnost je započata. V opačném případě kdy klesá teplota a délka dne a osvitu se zkracuje začíná v těle působit hormon melaotin který snižuje působení FSH a ICSH.
 

Samičí hormony

Pohlavní činnost a produkce hormonů je opět řízena délkou dne, intenzitou světla a teplotou. Tyto vjemy zaznamenává Parietální orgán, tento orgán z části reaguje na světlo. Po vyhodnocení podmínek jsou spouštěny hormony FSH, ICSH a luteinizační hormon (LH). U samic tyto hormony ovlivňují vaječníky a následnou ovulaci. Samice je poté v říji, pokud podmínky pro množení nejsou optimální samice nedosáhne říje. Z hlediska říje rozlišujeme:

• Monoestrické druhy – 1 snůška či porod za rok
• Polyestrické více snůšek za rok

Pokud je samice v říji folikuli rostou a produkují hormon estrogen. Graafův folikul praská a na jeho místě vzniká žluté tělísko. Žluté tělísko produkuje estrogeny a progestrony.

Estrogeny jsou hormony vyvolávající říji, podporují růst tkání potřebných k rozmnožování a rozvijí druhotné pohlavní znaky. Také vyvolávají růst vaječníků.

Progestron je hormon zabraňující růstu dalších vajíček a následné říji, dokud není ukončen vývoj úspěšného vajíčka. Také podporuje usazení vajíčka v děloze.

Po prasknutí Graafova folikulu vnikne vajíčko do nálevky vejcovodu. Zralé vejce se přesune do první části vejcovodu, kde dochází k jeho oplození spermií. V té době je vejce pokryto prvotní buněčnou vaječnou blanou, žloutkovou blanou a vrstvou folikulních buněk. Vejce je nyní v konečné velikosti.

Praktické navození páření

Ochota k páření se dá u většiny druhů vyvolat jen vytvořením přírodnách podmínek. A to je dotvořením klimatu, který panuje v zemi původu chovance (zimování, období dešťů a sucha, zkracování dne a noci). To jsme si vysvětlili již při popisování hormonů (temenní oko, parietální orgán). Některé druhy se ale množí celoročně, bez zimování nebo období dešťů. Takovýmto způsobem jsem po celý rok odchovával gekony Paroedura pictus, jen v zimním období bylo snesených vajec méně než v létě, ale stále samice kladly. Tento způsob chovu je však zejména pro samice velmi vyčerpávající, proto je vhodné dopřáti jedincům období klidu. Páření se dá ovlivnit také podáváním vhodné či nevhodné potravy. Například scinkové rodu Tiliqua se množí jen po podávání potravy s obsahem hlemýžďů. Stejně tak je tomu i u dracén.

Poté nastávají námluvy. Probíhají různě změnou barvy (chameleoni), nebo nafukováním hrdla (anolisové), či kýváním hlavy (agamy). Některé druhy gekonů se ozývají hlasitými zvuky.

Páření neboli kopulace a vývoj zárodku

Páření je akt kdy samec zasunuje jeden z dvojice hemipenisů do kloaky samice. Při tom se stimulují receptory na špičce hemipenisu a je vstříknut ejakulát do vejcovodu samice. Trvá to jen několik vteřina až několik minut. Spermie putují vejcovodem do první části vejcovodu, kde jsou připravená ovulující vajíčka = Folikuly, která jsou u konce prvního zrajícího období. Spermie jsou přitahována speciální látkou kterou vypouštějí vajíčka. Pokud spermie narazí na vajíčko musí se dostat přes několik překážek. První pronikne vrstvou folikulních buněk, dále projde žloutkovou membránou. Nyní je již spermie u jádra a vajíčko nyní mění svou vlastnost a to tu, že již další spermie k sobě nepropustí. Některé spermie k vajíčkům ale nemíří. Jsou vedeny k spermatickým váčkům kde se ukládají pro použití dalšího oplození pokud nedojde k páření. Spermatický váček je podlouhlý úzký útvar na stěně vaječníku. Jakmile je spermie v centru vajíčka dochází k její přeměně na prvojádro. To již dokončuje vajíčko druhé zrající období. Toto oplozené vajíčko se následně začne dělit a tím se zahajuje vývoj zárodku.

Vývoj zárodku ve vejci

Zárodek je obklopován několika obaly které jej chrání proti okolním vlivům. Kolem zárodku je obal amnion (plodový obal) vyplněný amniovou tekutinou (plodová voda) tato tekutina zárodek nadnáší. Dalším obalem je chorion, ten obklopuje zárodek i s žloutkovým vakem, který slouží k výživě zárodku v průběhu zrání ale také je to krvetvorný orgán. K dýchání je zde obal alantois, má také funkci zachycování moči a odpadních látek.  Mezi chorionem a kožovitým nebo vápenitým obalem (skořápka) je jen vzduchový vak, zajišťující zásobu vzduchu pro zárodek

Rozlišujeme tři druhy vývoje zárodku:

• oviparie - vejcorodost
• ovoviviparie – vejcoživorodost
• viviparie - živorodost
  

Při vejcorodosti je vejce pokryto prvotní buněčnou vaječnou blanou, žloutkovou blanou a skořápkou která je mírně kalcifikovaná. Ve vejci se začíná vyvíjet zárodek, který je obklopen již částí obalů. Takováto vejce se shromažďují v děloze a pohybem svalů jsou vytlačována ven. Projdou pochvou do druhého úseku kloaky. Nemůžou být tak znečištěny výkaly, které jsou v první části kloaky. Poté se dostávají vejce řitním otvorem ven. Interval od oplození po nakladení vajec se nazývá březost.  Po snesení je skořápka v závislosti na kalcifikaci pružná nebo pevná. Při inkubaci, již mimo tělo matky, se zárodek dále vyvíjí a dotvoří se všechny obaly ve vejci.

Vejcoživorodost může být přirovnána k živorodosti jenže skořápka postrádá kalcifikaci a je to jen blanitý obal. Vejce je uhnízděno v děloze kde se pně vyvíjí plod. Silně prokrvená sliznice komunikuje s obaly vejce a zajišťuje plodu vodu , kyslík a odvádí kysličník uhličitý. Mláďata jsou v obalech až do porodu. Obaly mohou být narušeny průchodem vejcovodem při porodu. Pokud je obal narušen vyteče amnionová tekutina, která napomáhá porodu. Nebo se obal neporuší a mládě je porozeno v blanitém obalu. Z něj se dostává pohyby těla a nebo mu matka pomáhá obal prokousnout.

Živorodost se vyskytuje jen málo. Zárodek se vyvíjí  děloze, je obalen prvotní vaječnou buněčnou blanou. Výživa a další péče se provádí pomocí placenty.

Musím zde zmínit také způsob rozmnožování, kdy se vyvíjí zárodek z vajíčka, které neoplodnil samec. Nazývá se partenogeneze. Z takto oplodněných vajec se líhou opět jen samice.
 

Inkubace

Jak jsme se již zmínily u oviparních druhů dochází k dokončení vývoje zárodku mimo tělo matky. Samice vejce snese do připraveného hnízda. Tím může být dlouhá nora, místo pod plochým kamenem, či duté štěrbiny například bambusu. Toto místo musíme podle chovaného druhu připravit jinak hrozí zadržení snůšky. Po nakladení jednoho nebo více vajec musíme vejce přemístit do inkubátoru na vhodný substrát. Přemístění provádíme opatrně, důležité je s vejcem nehýbat a nezměnit jeho polohu při nakladení. Pokud bychom vejce otočili kolem své osy hrozí utržení zárodku ve vejci. Otočení není tolik nebezpečné do 24 hodin po nakladení, ovšem vždy existuje riziko zahubení zárodku. Uvedu zde příklad kdy jsem inkuboval vejce gekona Paroedura pictus . tato vejce jsem měl v krabičce v teráriu u krajty Python regius, krajta ovšem jednoho dne krabičku přetočila vzhůru nohama. Vejce byla poházená v krabičce, ovšem k porušení skořápky nedošlo. Proto jsem vejce opět přerovnal a nyní již inkuboval bez chované krajty. Všechny vejce se po různě dlouhé době inkubace vylíhla. Ovšem pro zajištění správných podmínek bychom takovéto věci zkoušet neměli. Pro inkubaci se hodí malé průhledné krabičky s víčkem ve kterém jsou větrací otvory. Do krabičky umisťujeme na dno vrstvu substrátu který může tvořit rašelina, písek, lignocel, perlit, vermikulit. Poslední rok jsem začal používat substrát pro hydroponicky rostoucí rostliny – SERAMIS. Je to substrát který skvěle drží vlhkost a nemá sklony k vytváření plísní. Mohu ho všem vřele doporučit jeho cena je také velmi přijatelná. Substrát musí mít určitou vlhkost některá vajíčka se inkubují zcela na suchém substrátu. Opět zmíním odchov paroedur, vejce těchto gekonů jsem dříve inkuboval na vlhkém písku. Některá vejce v průběhu inkubace popraskala a zárodky tak uhynuli. Poté jsem přešel k inkubaci na suchém písku a líhnivost byla skvělá. Většina vajec ovšem vyžaduje vlhčí substráty. Měli bychom také zamezit kapání kondenzované vody zpět na vejce. Optimální podmínky inkubace zajistíme vhodným inkubátorem. Existují dva základní typy:

1. S vodní lázní
2. Bez vody se stropním vytápěním

Inkubátor s vodní lázní je tvořen akváriem ve kterém je voda ohřívána akvaristickým topítkem s termostatem, na vodní hladinu jsou pokládány krabičky s vejci. V tomto inkubátoru lze zajistit velmi vysokou vlhkost

Inkubátor „suchý“ je tvořen nádobou (Plastový box, dřevěná přepravka, akvárium, vyřazená mikrovlnná trouba či vyřazená lednice) na odklápěcí víko nádoby umístíme zdroj tepla například topný kabel či žárovku. Na dno nádoby umístíme krabičky s vejci, ale také misku s vodou pro zajištění vyšší vlhkosti. Výhodou je, že odpařovaná voda nekondenzuje na víku inkubátoru. Termostat opět zajistí stálou teplotu.

Dále se také používají profesionální inkubátory které ale pracují na podobných principech jen s využitím lepší techniky. Cena těchto inkubátorů je dosti vysoká proto se hodí spíše do profesionálních chovů. Pro běžné množení postačí jeden z dvou uvedených typů.

V průběhu inkubace vejce roste a zvětšuje svůj objem. Také se může různě tvarovat, podle tvaru zárodku ve vejci. Vejce by se ale nikdy nemělo propadat či plesnivět, propadávání je možné až na samém konci inkubační doby kdy se již malý dráček chce dostat z vejce ven. V tuto dobu hledá mládě tu nejvhodnější část skořápky aby jí prořízlo vaječným zubem, který má umístěn na konci tlamky.  Poté obvykle vystrčí část hlavy aby se poprvé nadechlo. Dále vyčkává a v klidu se vysoukává ven z vejce. Pokud nemá dostatečný klid pro líhnutí tak obvykle vystřelí z vejce ven a snaží se ukrýt a nebo ve vejci přetrvává do vhodné doby. Po vylíhnutí by již mělo mít mládě zatažený žloutkový váček a má jen otevřenou malou ranku na bříšku. Někdy se ale stává, že žloutkový váček není zcela strávený. V tomto případě umisťujeme mládě do menšího boxu na vlhký papírový ubrousek do dvou dnů by měl být váček zatažený. Slyšel jsem rady, že je vhodné váček podvázat například nití a nechat ho poté odpadnout. K této variantě bych přihlížel až poté pokud se váček nezatáhne sám. Nikdy jsem ale tuto metodu nepoužíval a tak ji nedokážu vyvrátit či doporučit. Zdravá a čilá vylíhlá mláďata umístíme nejlépe jednotlivě to menších odchoven které tvoří jako substrát například papírové ubrousky či noviny, miska s vodou a malý úkryt můžeme umístit také větve a umělé květiny pro šplhající druhy. Vyhříváme stejně jako velká terária podle teplot k příslušným druhům. Mláďata poprvé krmíme po 2-3 dnech od proříznutí.

Použitá literatura

Vergner Ivan (2001): Ještěři, biologie, chov, gekoni1

Kraus Richard, Kocián Miroslav (2000): Chameleóni a gekoni

Také jsem našel informace z výpisků ještě ze studia v učení kde jsme měli předmět biologii.

Text: Jaroslav Forejt